PERU NEWS - Peruánský občasník - MO BOLÍVIE - - - 7. část
Hezký den,
Slunce již pálí nad La Paz a já teprve vstávám. Jsem celý polámaný, ale po včerejších oslavách šťastný. Porazili jsme Brazilii a budeme hrát o medaile. Můj dnešní úkol je jedinný - sehnat lístek! Jeden lupen na zápas s Nigérií. Ta porazila Ekvádor 3:2. Musím vidět africké hochy na stadionu na vlasní oči. Za hoďku se motám kolem stadionu, evidentně však nejsem sám. Těch fanoušků lačnících po lupenu jsou zde desítky. Tak jak vždy, překupníci mají žně. Většina však čeká na podvečer, kdy zoufaci ochotně prodají i manželky. Přeplácet moc nechci, takže dostávám spásný nápad. Na karton píšu, že jsem ochotný zaplatit dvojnásobek. Pozoruji okolí a nakonec přiběhne asi desetiletý klučina a na nabídku přistupuje. Určitě pár lístků sebral staršímu bráchovi :) Mám radost, že to vyšlo. Bohužel vyvstává problém sehnat lístek i na poslední utkání, které ještě Peru sehraje. Mám sice dva dny, kreditka už taky zažila, ale vzdát to nehodlám. S lístkem na dnešní semifinále kráčím dál od stadionu s vidinou nějaké normální restaurace. Ani si nevšímám, že na mě kdosi volá. Otáčím se a vidím admina z Peru. Je to Patrick24PG a dává se do rozhovoru. Najednou sedíme v hotelu Titicaca.
Probíráme dosavadní zápasy, Patrik objednává oběd a trvá na tom, že jsem hostem. Popravdě přiznám, že mi to ani moc nevadí, protože útrata za zážitek v Bolívii je už dost vysoká. Na stole se objevuje nádherná flákota masa z klokana, pikantní omáčka a bramborové kolečka. U toho hromada zeleniny a červené víno z Chilských vinic. U lahodného obědu mi dává tip na sehnání lístku na další zápas. Prý mám zavolat zítra dopoledne na telefon, co je na vizitce, kterou mi dává. Je na ní jméno Clavis de Santigocho. Kdo to je absolutně netuším a raději se neptám. Jen je mi ještě sděleno, že mám pozdravovat. Po jídle se loučíme a já kotvím v malé nálevně s nesrozumitelným názvem, ale s figurou indiána nad vchodem, držící láhev. Jasný symbol podniku dává tušit, že zde o zábavu není nouze. Propíjím se do večera a v bujaré náladě zasedám na svém místečku zaplněného stadionu. Je to úplně nahoře, zjišťuji že nevidím asi tři metry hřiště u postraní čáry, ale i tak děkuji Bohu, že zde sedím. Vedle mě mám zajímavé trio fanoušků z Nigérie, kteří se ochotně nechávají fotit.
< Trio spolusedících fanoušků
► ► 1:3 ◄ ◄
Historický zápas nezačíná vůbec dobře. Od prvních minut je vidět, že afričané se na tento veledůležitý zápas připravili lépe. Nějak to našim drhne. Blížila se první odehraná půlhodina a hostující útočník na levé straně obchází dva obránce a nádherně trefuje branku. Za sedm minut jde přihrávka do středu brankoviště nigerijců a náš Olavi dává branku, když se mu podaří usměrnit skákavý míč, který golman neudržel. Vypadá to nyní nadějně a Peru se najednou chytá. Bohužel ne nadlouho. Nigerijci si opět vybojují větší převahu v držení míče a jsou nebezpečnější. V poslední desetiminutovce nejprve z ničeho nic střílí Ikedia a sóruje. Po rozhrání ve středu hřiště se zmocňuje opět míče a z dobrých třicetipěti metrů dalekonosnou střelou strefuje branku, když golman Peru nestíhá do branky. Je rozhodnuto. Peru si zahraje pouze o bronz. Fanoušci v červenobílém jsou smutní. Přeci jen šance na finále byla opravdu blízko, blizoučko. V neděli má trenér Ed Hamilto velmi těžkou práci. Čtvrté místo by již úspěch nebyl. Jestliže jsme trošku nečekaně postoupili, bylo by to opravdu kruté. Přeci jen máme v dosavadní historii MO pouze jednu zlatou a dva bronzy. Stadion se pomalu vyprazdňuje a já ještě nasávám ty neskutečné zážitky. Zítra je volný den a já musím volat tomu muži jménem Clavis de Santigocho - kdo to jen může být? Internet mi vůbec nepomohl...
Semifinále -
Peru  |
1 | 3 |  |
 Nigérie |
|||
Kostarika  |
|
4 | 3 |
Finále -
| Nigérie |
Kostarika |
Zápas o 3. místo -
| Peru |
 |
...