První vítězství přišlo ve 12. sezóně a 3. ročníku turnaje. Skupinou jsme proklouzli celkem hladce. Finálové boje se pak hráli pouze na jeden rozhodující zápas. Ve čtvrtfinále jsme narazili na francouzský tým Incoercible círculo Marseille. Někdo si mohl myslet, že to byl soupeř relativně slabší, když postupoval z posledního možného místa. Opak byl ale pravdou. Incoercible círculo Marseille totiž vlastnil na poměry třetích lig velice kvalitní a zkušené mužstvo. Zápas byl velice vyrovnaný, čemuž odpovídalo i držení míče 47% - 53% ve prospěch týmu z Marseille. Náš tým se jim snažil vyrovnat svou bojovností. Ta vyústila v úvodní branku Rafaela Valverdeho z 35. minuty. Ofenzivně laděné mužstvo Marseille se snažilo houževnatě odpovědět, ale na bránu už prošla jen jediná střela, kterou brankář Kevin Salissu dokázal chytit. Skóre 1:0 se už do konce zápasu nezměnilo a tak jsme mohli slavit postup do semifinále. Semifinálové utkání ozdobilo velké klubové derby mezi týmy AK Rudgersdorf a FK Radegast. Šance na postup byly vyrovnané a tak se bezmála 7.000 diváků na stadionu mohlo těšit na velikou bitvu. První poločas se mužstva pouze oťukávala, vycházela ze zajištěné obrany a divákům toho moc k pokoukání neukázala. Jisté ale bylo, že nejméně jeden gól v tomto zápase padnout musel. Nicméně, to se do konce prvního poločasu nestalo a do druhé půle se nastupovalo za stále nerozhodnutého stavu. Defenzivně laděný zápas nakonec rozhodl gól ze 74. minuty. Postaral se o něho kanonýr týmu a druhý nejlepší střelec turnaje - Fausto Rosales. S příchodem konečného hvizdu mohly na hřišti vypuknout obrovské oslavy. AK Rudgersdorf postoupil do svého prvního finále v klubové historii. V sobotu 21. 3. 2009 se odehrál finálový zápas, ve kterém nás čekal těžký oříšek v podobě holandského týmu FC Everton. Všech 9.375 diváků mohlo být svědky velkého dramatu v boji o turnajové vítězství. Zápas byl od úvodu velice opatrný. Ani jedno mužstvo nechtělo udělat chybu, která by mohla rozhodnout toto finálové utkání. Nicméně se chyby, které zřejmě pramenily z nervozity, dostavily. Everton si první poločas získal územní převahu, ale jeho střely míjely bránu Rudgersdorfu. Do druhého poločasu proto oba celky nastupovaly za vyrovnaného stavu. V 56. minutě dostal žlutou kartu Joel van Nieuwpoort za faul na Fausta Rosalese. Sám faulovaný překvapivě rozehrál do pokutového území na Slavomíra Čeledu. Ten už se k zakončení nedostal. Dalším hrubým zákrokem ho fauloval Joel van Nieuwpoort a dostal druhou žlutou kartu. Nařízenou penaltu s přehledem proměnil Rafael Valverde a poslal náš tým do jednogólového vedení. Hned po rozehrání se počet hráčů na hřišti opět srovnal. Slavomír Čeleda zboural nejlepšího soupeřova útočníka Weymara F. Farfana. Za brutální zákrok si vysloužil druhou žlutou kartu a předčasný odchod do šatny. Everton se snažil o vyrovnání, ale žádná z jeho střel gólem neskončila. Náš tým ubránil hubenou výhru 1:0 a získal historicky první turnajové vítězství.

Další úspěch přišel ve 14. sezóně, kdy se odehrál již 5. ročník turnaje. Postup z osmičlenné skupiny, ze které postupovaly čtyři týmy, jsme si dokázali pohlídat. Ve čtvrtfinále nás čekal slovenský celek 1.FC CITY. Po všech stránkách vyrovnaný zápas se rozhodoval až v závěrečných minutách. První gól padl v 73. minutě. Guillermo Melchor vystřelil prudkou ránu, kterou tečoval soupeřův obránce Milan Kulik rovnou do brány. Brankář, který reagoval na první směr střely, se ještě snažil míč dostihnout, už to ale nedokázal. Definitivní rozhodnutí přinesla 83. minuta. Další povedená střela Guillerma Melchora vymetla pavučinu v bráně Vratislava Kella. Naše mužstvo se tak opět dostalo mezi čtyři nejlepší. V semifinále jsme narazili na francouzský Apofis Elite Guard. Předpokládal se další vyrovnaný zápas, leč se jeho vyrovnanost s podivem nepotvrdila. Naši hráči měli od začátku utkání na "svých kopačkách". Do vedení jsme šli ve 24. minutě po chytrém lobu Slavomíra Čeledy. Do konce prvního poločasu zvýšil Čeleda na 2:0, po chytré přihrávce Fausta Rosalese. Druhý poločas patřil právě Faustu Rosalesovi. Jeho dvě dalekonosné střely skončily za zády brankáře Samyho Urase a daly tak výsledku konečnou podobu. Naše mužstvo zaslouženě postoupilo do finále, kde mělo změřit síly proti Sportingu Zhull. Finálový zápas se odehrál v sobotu 19. 9. 2009. Zápas, který přišlo shlédnout 14.135 diváků sliboval ofenzivní podívanou, přičemž jasným favoritem nebyl ani jeden tým. Portugalský celek potvrzoval během celého turnaje stabilní výkonnost, a tak nás nečekalo snadné utkání. Po půlhodině hry otevřel skóre Slavomír Čeleda. Nejlepší střelec svého týmu udržel nervy a z brejkové situace obstřelil brankáře Karima Duverneho. Naše mužstvo bylo překvapivě po celý zápas mírně aktivnější. Naše další střely však bránu Karima Duverneho míjely. Druhý poločas probíhal ve stejném duchu jako ten první. Hráči Sportingu se nechtěli vzdát a v závěru se snažili o vyrovnání. Jenže překrásná dalekonosná rána Fausta Rosalese z 80. minuty zápas rozhodla a cesta za druhým turnajovým vítězstvím byla dokonána.

Do třetice jsme dokázali v turnaji zvítězit v jeho 8. ročníku, který probíhal 17. sezónou. Postup ze skupiny nás opět neminul, a tak jsme ve čtvrtfinále změřili síly proti Chelsea Glasgow. Do vedení nás už ve 12. minutě poslal Gui Canon. Do konce prvního poločasu už byl zápas rozhodnut - to když se trefil ještě Vavřinec Pešek a Christian Droppa. V druhém poločase ještě zdvojnásobil svůj střelecký účet Canon s Droppou a s konečným výsledkem 5:0 jsme vyhlíželi semifinálového soupeře. Tím se nakonec stal nám dobře známý Sporting Zhull. Zápas sledovalo 21.467 platících diváků. V tuhém boji měl náš soupeř navrch - míč byl z 55% v jeho držení. Náš tým za zápas vyslal pouze dvě přesné střely, přičemž ta druhá z 65. minuty celý zápas rozhodla. Překrásnou střelou obhodil Christian Droppa brankáře Pastora a poslal náš celek do vedení. Územní převahu náš soupeř nedokázal do konce zápasu využít, a tak jsme po těsné výhře postoupili do vysněného finále. Tam nás ovšem čekal o třídu lepší soupeř - Ajax Markvartovice. V té době se mohl náš soupeř pyšnit kvalitnějším a rozhodně také vyrovnanějším kádrem. Naši hráči ovšem do souboje vložili to pravé fotbalové srdíčko. Na zápas ze dne 19. 6. 2010, se přišlo podívat 20.285 diváků, kteří hned na začátku utkání mohli sledovat, jak naše mužstvo překvapilo soupeře aktivní hrou. Tato aktivní a agresivní hra vyústila v osmé minutě v naše vedení, po parádní ráně Christiana Droppy. Soupeř se ale rychle vzpamatoval a začal naše mužstvo tlačit. O jeho převaze hovoří i držení míče - 59 % v jeho prospěch. Ještě do přestávky vyrovnal po překrásném ťukesu na hranici šestnáctky Elliot Magee. Druhým poločasem pokračoval tlak našeho soupeře. Z ojedinělé brejkové šance jsme ovšem dokázali skórovat. Gui Canon vystřelil z ostrého úhlu a nachytal brankáře Pireze. Šťastný gól nás znovu poslal do těsného, jednogólového vedení. Soupeř byl vstřeleným gólem zaskočen a jeho další tlak už gólem neskončil. Naše mužstvo tak dalo kvalitnějšímu soupeři dokonalou lekci z produktivity! Dvacet tisíc přítomných diváků mohlo slavit třetí titul v turnaji Radegast express cup.

Po skončení turnaje Radegast express cup se náš tým zaměřil na turnaj TfT. Ze čtyř účastí slavili naše barvy hned 3 tituly. Při první účasti skončila naše cesta už ve čtvrtfinále, když jsme nestačili na tým FC Heiankjó. Ovšem další ročníky jsme to našim příznivcům plně vynahradili.

V 19. sezóně, kdy už probíhal 7. ročník tohoto turnaje, jsme se z předkol dostali do výhodné skupiny A. Tým, který tuto skupinu dokázal vyhrát, totiž postoupil rovnou do finálové skupiny. Naše mužstvo do skupiny A nevstoupilo vůbec dobře a svůj první zápas proti Black Storks prohrálo. Ovšem ve zbylých pěti zápasech jsme již inkasovali jen jedinou branku, kdežto síť soupeřů jsme rozvlinili hned dvanáctkrát. Skupinu A jsme s náskokem pěti bodů vyhráli a mohli jsme si užívat zaslouženého odpočinku. Do finálové skupiny postoupili ještě Black rovers a FC Heiankjó. Proti nigérijskému Black rovers se dokázal dvakrát prosadit Gui Canon. V zápase, který sledovalo 41.967 diváků, jsme měli jednoznačnou převahu, což vyústilo v naše vítězství poměrem 2:0. Proti japonskému FC Heiankjó nám k prvnímu místu ve skupině a tím pádem také k vítězství v celém turnaji stačila i remíza. Druhý finálový zápas se odehrál 20 dní před Vánocema, a to 4. 12. 2010. Naši hráči se na remízu nechtěli spoléhat a nechtěli nechat nic náhodě. Zápas ovšem z naší strany začal dost nervózně. Po faulu Horymíra Sadílka v pokutovém území, kopal náš soupeř pokutový kop. K exekuci se postavil Gonkuro Soga, jehož technickou a ne příliš prudkou střelu vystihl náš brankář Alan Holmes. Po této situaci se náš tým dokázal rychle vzpamatovat a v dalším průběhu zápasu už byl dokonce lepším týmem. K vítězství 2:0 a prvnímu titulu v turnaji TfT přispěli svými zásahy Evžen Ivanko a Christian Droppa. To byl ale bohatý Ježíšek!

Druhého vítězství v turnaji TfT jsme dosáhli hned v dalším ročníku. Naše mužstvo bylo ve vyrovnané skupině A favoritem. V místních novinách o nás dokonce psali, že jsme si z celého osazenstva skupiny udělali dobrý den taktikou "povolím, přitáhnu". Tým měl evidentně sílu porazit každého, ale proč by to dělal, když mohl vyjádřit svou sílu správně načasovanými remízami. Výsledek byl takový, že jsme ve skupině všechny porazili a se všemi remizovali. Konečným výsledkem bylo první místo ve skupině a opět odpočinek před finálovými boji. Do finálové skupiny ještě postoupili FC Heiankjó a FK Turbo Slavíkov REVIVAL. První finálový zápas se odehrál dne 19. 2. 2011 proti FC Heiankjó. Ve 26. minutě se dostalo do vedení naše mužstvo, když se v pokutovém území dokázal prosadit Christos Vasileiadis. Soupeř však zbraně nesložil a v 76. minutě mohlo 24.202 diváků sledovat vyrovnání z kopačky Victora Gimeneze. Zápas tak dospěl až do prodloužení. Hra byla z obou stran hodně nervózní. Rozhodující gól padl z rohového kopu. Ve 102. minutě si v pokutovém území vyskočil na hlavičku Christos Vasileiadis a svou druhou brankou v zápase rozhodl o našem vítězství. Ve druhém finálovém zápase, proti Slavíkovu už byla naše převaha hodně znát. V zápase se dvakrát trefil Olatunde Ejiogu a ke konečnému výsledku 3:0 ještě přispěl brankou Christos Vasileiadis. S náskokem jednoho jediného bodu, díky výhře v prodloužení, jsme obhájili vítězství z minulého ročníku. Jedinou kaňkou na našem úspěchu byla strohá návštěva - 9.800 diváků. Na této malé návštěvě mělo svůj nemalý podíl špatné počasí. Rozbředlý sníh a zvednuté hladiny řek nechalo mnoho našich diváků u televizních příjmačů v teple domova.

V dalším ročníku jsme se na titul nadřeli více. První zaváhání přišlo už ve druhém předkole, kdy jsme nečekaně prohráli s týmem Provincie Imbabura. Museli jsme tudíž hrát až skupinu B. V průběhu skupinové fáze nečekaně odstoupil tým Libereckých buldozerů, což nám postup alespoň trochu ulehčilo. Těsné vítězství ve skupině nás poslalo do semifinále proti nelehkému soupeři - FC Heiankjó. Po prvním utkání propukla v našich řadách panika. Na domácím hřišti jsme nedokázali vstřelit gól a naopak dobře mířenou ranou zajistil soupeři výhru Chinedu Shittu. Po zápase se strhla obrovská kritika na naše útočníky, kteří z vyložených šancí ani netrefili soupeřovu bránu. Před druhým zápasem musel trenér naše hráče patřičně zpacifikovat a namotivovat. Vyrovnání celkového stavu jsme se v odvetě dočkali už ve 23. minutě, když se z dálky trefil záložník Kamil Jurkowski. 26.891 diváků mohlo slyšet ten hukot - to když si hráči a s nimi celý realizační tým na lavičce zhluboka oddechli. Hráči na hřišti se také uklidnili a s chladnou hlavou nás za dalších sedm minut poslal do vedení Christos Vasileiadis. Ten se totiž z pokutového kopu nemýlil! Soupeř zápas vůbec nezvládl a v průběhu zápasu se uchýlil k zákeřným faulům, které pramenily z jeho frustrace. Nicméně zápas jsme zvládli a mohli jsme se těšit na finálové boje! Tam už to byla parádní jízda našeho týmu. Proti týmu Black rovers jsme měli 66% času míč na svých kopačkách. Úctyhodná návštěva dvacetiosmi tisíc diváků mohla vidět jednoznačné vítězství našeho týmu poměrem 4:0. O gólový zápis se rovnoměrně dvěma góly podělili Christos Vasileiadis a Christian Droppa. Druhý zápas, který jsme sehráli proti komunistickému kubu z Polska, sledovalo 18.495 diváků. V zápase měli naši hráči mírnou převahu. Jako první se prosadil Christian Droppa, když ve 21. minutě zakroutil míč do horního levého rohu brány. Hned o sedm minut později se k míči opět dostal Christian Droppa a po nádherné kličkované uvnitř šestnáctky vyslal přízemní ránu, na kterou brankář Mariusz Grzelak nedosáhl. Vítězstvím 2:0 jsme dosáhli dalšího vítězství v turnaji TfT. Co k tomu více napsat? Tři vítězství ve třech ročnících - "Vítej zlatý hattricku!"

Také turnaj TfT po čase zaniknul, ale po chvíli hledání narazil náš tým na další skvělý turnaj - Sicilia cup. Tento turnaj hrajeme od jeho začátku. Za první čtyři ročníky jsme skončili hned třikrát v semifinále, kde se prohra automaticky bere jako třetí místo. Ovšem náš nejlepší ročník se odehrál ve 27. sezóně, kdy jsme dokázali dosáhnout na titul.

Psal se teprve druhý ročník tohoto turnaje a náš tým byl nalosován do skupiny A. Postup jsme si výborně pohlídali a celou skupinu vyhráli. V pořadí druhý tým, velký turnajový konkurent Chelsea Smiřice, na nás ztrácel 5 bodů. Putování vyřazovací částí až do samotného finále je popsáno následující tabulkou.

Ve finále se očekával velice tuhý boj proti francouzskému týmu Mušketýři CF. Předzápasové tréninky probíhaly velice intenzivně. Náš tým totiž nechtěl dát soupeři vůbec nic zadarmo. O to větší bylo překvapení, když jsme v zápase dominovali. Finálový zápas se odehrál v sobotu, 6. 10. 2012. Zápas sledovalo 31.341 diváků, kteří vytvořili úžasnou atmosféru. Naši hráči vtrhli do utkání jako uragán. Výsledkem bylo držení míče 58 % v náš prospěch, což žádný "expert" ve svých předzápasových analýzách nečekal. Soupeř za celý zápas vůbec nevystřelil na naši bránu. Celkový poměr přesných střel byl 10:0 pro naše barvy. Diváci mohli vidět první gól už v 16. minutě, když se po individuální akci dostal k zakončení Klement Raška a nádhernou táhlou střelou poslal naše mužstvo do vedení. Za další 4 minuty poslal Čeněk Sedlák dlouhý centr na Klmenta Rašku, který si míč zpracoval na prsa a z voleje propálil Antoine Besnarda podruhé. Rychlé dva góly hodně zamávaly se soupeřovým sebevědomím. Za dalších 18 minut - ve 38. minutě si Klement Raška narazil míč s Rudolfem Izerem, čímž se uvolnil do rychlého brejku, z kterého uzavřel svůj hattrick. Po vzoru hokejových zápasů začalo z hlediště létat obrovské množství čepic. Až se všechny čepice posbírali, což trvalo plných 5 minut, dostal se ihned po rozehrávce k míči Milan Hubený a tvrdou, dalekonosnou ránou poslal míč za záda překvapeného brankáře Besnarda. Poločasové vedení 4:0 dostalo naše fanoušky do varu. Soupeř chtěl ještě s výsledkem něco udělat, a tak do druhého poločasu připravil hned tři střídání. Nově příchozí hráči se ale do hry vůbec nedostali. Naši hráči už si zápas užívali a soupeři pobyt na hřišti doslova znechutili. Konečným vítězstvím 4:0 jsme našim příznivcům a fanouškům alespoň trochu zpříjemnili tou dobou už jistý sestup do druhé ligy. Putováním druhým ročníkem turnaje byl pokořen také klubový rekord v počtu vstřelených branek. Klement Raška si totiž za celý turnaj připsal 49 přesných zásahů, což se do té doby žádnému hráči našeho klubu nepodařilo.

Před začátkem prvního ligového zápasu ve třicáté sezóně, byl slavnostně uveden první hráč do síně slávy. Stal se jím nepostradatelný útočník Rudolf Izer. Svými góly přispěl k postupu do první ligy, k dosavadnímu nejlepšímu pátému místu v první lize, a také k vítězství ve druhém ročníku turnaje Sicilia cup. Celkových 169 ligových branek ho v současnosti řadí na první místo klubového hodnocení střelců. Za náš klub zatím odehrál plných 380 zápasů, ve kterých si připsal 466 branek. Fanouškům při ceremonii sdělil, že se do hráčského důchodu ještě rozhodně nechystá, a chce být dále platným hráčem pro náš klub.