Opolskiho reprezentační premiéra jako hrom

jeste polska nie zginela

Na úvod ME čekala Polsko, jednoho z aspirantů na titul, nečekaně trnitá cesta zápasem proti Španělsku. Polsko nastoupilo v rozestavení 3-5-2. Španělé nasadili klasiku 4-4-2. Utkání začalo docela svižně a Polsko si šlo tvrdohlavě hned od začátku pro vítězství. Hned ve 2.minutě nešťastně, avšak dosti tvrdě, ve vlastním pokutovém území fauloval španělský zadák Eduardo Chica de La Calle a Lezsek Opolski se nemýlil a nařízenou penaltu proměnil. Španělé do zápasu vstoupili až moc namotivovaní a už v 6.minutě měli na kontě 5 faulů. Toho se snažili bíločervení využít a zásobovali bránu Bernarda Sáncheze de La Rosy jednou střelou za druhou, ale golman „La Furia Roja“ (jak se španělské reprezentaci přezdívá) odolával a pouze jednobrankový rozdíl držel zuby nehty. Španělská agrese neznala hranic a to byl i důvod, aby se Pan rozhodčí činil a udělil Španělům během 15 minut 4 karty, bohužel pro ně 2 žluté schytal Eduardo Capi Asenjo, a tak se předčasně ve 29.minutě odporoučel do sprch. To byla voda na mlýn „Bialych Orlů“. Střely se na španělskou kasu jenom valily. Ke své první střele v zápase se Španělé dostali až ve 36.minutě, ale střela Sancheze Merina pouze atakovala holuby na střeše stadionu Miejski v Poznani. Ve 44.minutě potěšil domácí diváky svým druhým golem Lezsek Opolski, když z prakticky nulového úhlu španělského golmana obhodil a vyčaroval tak úsměv na tváře známým polským chuligánům. V 50.minutě vytáhl španělský kouč eso z rukávu, když na hřiště poslal Joaquina Zapatera Guerreroa, který se mu odvděčil golem nejprve v 55.minutě ze standartky nádhernou střelou z dobrých 25 metrů a poté zadělal na drama golem z 62.minuty, který padl opět z téměř nulového úhlu, jo jo, Kamil Jakosz asi nebude trenérem polské družiny pochválen.. Naštěstí pro Polsko střídající Koziol hned v zápětí odpověděl golem v 64.minutě a upravil tak skore na 3:2. Španělé už se do konce zápasu na nic nezmohli a Polsko si už tak tříbodový zisk pohlídalo

Filip Mýdlo

Irové začli rozdílem třídy

Přijde po ME k Čechům Bílek? Nebo Franta Straka? Nebo Jan Tleskač?

Češi do utkání nastoupili s formací 4-3-3. Irové zvolili naopak defenzivnější styl hry, 4-5-1.Od začátku utkání bylo jasné, kdo je na hřišti šéfem. Irové i přes spíše defenzivní rozestavení hráli od začátku dost útočně a zásobovali obranu a brankáře nebezpečnými střelami a brejky. Asi nejlepší pasáž v zápase měli Češi v rozmezí mezi 11.- 13.minutou, kdy zahrozili 3 střelami, ale brankář „The Boys in Green“ Kevin Vaughan své mužstvo podržel. Ve 22.minutě se do útoku dostal Darren Gibbs, obehrál obránce, obehrál brankáře, dostal se metr před brankovou čáru, kde na něho zírala díra jak velrybí pochva, ale bohužel obehrál i sám sebe, zakopl a míč neuvěřitelně poslal nad… Bylo jenom otázkou času, kdy se „Leprikóni“ dostanou do vedení a co se mělo stát, stalo se. Ve 43.minutě se konečně prosadil Brian Holden z rohového kopu, kdy přehlavičkoval českého golmana Jandáka a dodal tak Irům klid na kopačky. I ve druhém utkání skupiny A se 2x prosadil střídající hráč, a to Eddie Kelliher, který vystřídal smolaře utkání Darrena Gibbse. První zářez na pažbu si připsal v 66.minutě – střela zpoza vápna se ujala a skore utkání bylo 0:2 a Irové si s poklidem kráčeli pro 3 body. V 77.minutě Eddie Kelliher přidal i svou druhou branku, padla obdobný způsobem jako první branka Irů. Centr – hlavičkový souboj s golmanem Čechů – gol. Stav utkání tak stanovil na 0:3. Po zbytek utkání už se nic závažného nestalo a stav skončil 0:3. Irové si spokojeně a nutno dodat, že i zaslouženě odváží 3 body a vedou tak o skore tabulku skupina A před domácím Polskem.

Filip Mýdlo

Joe Shields rozhodl ze standardky

Turci nastoupili z taktikou míč co nejvíce držet ve středu a řezat to co to jde

První půle tohoto utkání byla ve znamení zejména trpělivé kombinace Tureckých hráčů, proti kterým stála perfektně organizovaná Anglická defenzíva. O úvodní střelecké pokusy se na straně v zápisu domácích Turků postaral Seyhun Esin, ale jeho pokusy ze střední vzdálenosti neměli dostatečnou přesnost. Na druhé straně hřiště jsme pak mohli registrovat pokus z příměho kopu v podání Anglického středopolaře Andrew Forda ani ten však neobul střelecké kopačky, stejně si o pár minut později počínal i jeho spoluhráč Joe Clark, tyto ojedinělé Anglické brejkové pokusy byli vyplněny kombinační hrou Turecka za něž se pokoušeli o změnu ve skóre útočníci Nasuh Acar a Volkan Polat. Po této půlhodinové né příliš záživné mezihře plné střeleckých nepřesností v nichž si jediný zákrok proti střeleckému pokusu mířicím mezi tři tyče připsal Anglický brankář Justin Vassell. Pak již následovala 32.minuta v níž nejprve střelu Jeremyho Gibsona Turecký brankář vyrazil pouze na roh, aby vzápětí právě tento roh přesným centrem na hlavu Joa Shieldse zužitkovali Angličané v otevření skóre. Po této brance se již evidentně otřesení Turečtí hráči nedokázali dostat zpět ke své kombinaci a jelikož se neujali ani dva Anglické střelecké pokusy o něž se postarali v dresech Anglie Connor Dyer a Mick Ellis, tak tímto stavem, tedy Anglickým jednogólovým vedením, skončila i celá první půle šampionátu v podání obou soupeřů. Druhá půle začala trojím střídáním na straně Turecka. Po kterém se ještě v době kdy se hráči nestačili na hřišti zcela zformovat dostal ke střele Anglický záložník Connor Dyer, jeho pokus však Turecký brankář bez větších potíží pokryl a tak mohlo Turecko opět uzavřít zámek kolem Anglické defenzívy. Jako nejvydařenější střídání se Tureckému reprezentačnímu trenérovi ukázalo být to, které poslalo na trávník útočníka Özgüra Özsoye, který z pravé strany velmi často provětrával defenzívu Anglie, avšak Joe Shields si vedle svého ofenzivního kousku, kterým si v první půli dovolil otevření ve skóre utkání plnil řádně i své obrané povinosti a tak se skóre na straně Turků i v dalších minutách neměnilo i proto že tam kde ho přeci jen unavenějšího předčila svoji individuální kvalitou útočná dvojice Azer, Özsoy, tak tam následovala, buďto střela mimo branku nebo jakákoliv jiná další nepřesnost a tak následoval trest, kterým byla v 85.minutě přímočará akce Anglie v níž přihrávku ze středu pole přebral těsně před vápnem Mick Ellis, aby následně svoji technickou střelou k zadní tyči překonal Tureckého brankáře podruhé a definitivně tak zlomil jakýkoliv další odpor soupeře, který se stejně jako na konci první půle ani v té druhé na nějaké brzké zdramatizování zápasu již nezmohl

Bouzek

Show jednoho muže

Francie nebyla před zápasem favoritem, ale že schytá takový debakl, čekal málokdo

První půli utkání mezi Francií a Holandském můžeme definovat dvěma slovy nebo chcete-li jedním jménem Joël Achterhoek. Tento útočník Holandského Ajaxu si totiž na mezinárodní scéně připsal na své konto nevídaný kousek ve kterém v rozmezí mezi 23.-44.minutou zápasu nastřílel svému soupeři 4branky. Abychom však nebyli pouze u Joëla tak samozřejmě není útočníka bez kvalitní přihrávky, kterou mu neobstaral v první půli nikdo jiný než Holanďany zbožňovaný a ostatními nenáviděný Pierre Jellema, kterému pozice podhrotového útočníka až nepříjemně seděla o čem se v soubojích přesvědčoval zejména Francouzský stoper Alexis Menetrier. Co se týče Francouzské hry, tak za celou první půli toho můžeme říci o útočných aktivitách tohoto celku jen velmi málo resp. V našem zápisu najdeme pouze jedinou zmínku o střeleckém pokusu, který v 42.minutě vyslal na branku svého soupeře Patrice Louiron, kterému se přeci jen podařilo na chvíli se zbavit svého Holandského stínu jménem Jorn Klijbroek, avšak pro přesnou střelu za tou dobou stavu třígólové ztráty nenašel potřebný klid a tak prověřil spíše jen pozornost divácké 12.řady sektoru B za brankou Nizozemska. Druhá půle začala a probíhala více či méně podle stejných not jako ta první akorát s tím rozdílem, že se přeci jen do několika šancí již dostali i hráči Francie a tak se ke střelám dostal vedle zmíněného Louirona i jeho střídající kolega Pierre Bertrand, avšak ani jejich jistá sympatická aktivita k výraznému zdramatizování ve skóre i díky jejich nepřesnosti nevedla. A tak si poslední slovo v zápase vzal opět Joël Achterhoek, který s vidinou jistého skóre a taktických pokynů v druhé půli trochu slevil ze svého důrazu a gólové efektivity před brankou soupeře, nyní však v 86.minutě donutil k faulu na svoji osobu v pokutovém území středního obránce Francie Alexise Menetriera, aby následně zahrávání pokutového kopu přenechal svému mladšímu talentovanému spoluhráči z Ajaxu Hansi Vidmarovi, který ji bez větších potíží proměnil a stanovil tak konečné skóre na jednoznačných 5:0 pro celek Holandska

Bouzek

Jediná plichta dne

Asi většina fotbalové veřejnosti věřila před zápasem více Němcům... ti ale nakonec byli rádi za bod

Bohužel se musím hned v úvodu omluvit, ale reportáž ze zápasu nemáme. Vyslali jsme na zápas našeho reportéra Petera Tisa, moc se na zápas těšil, protože prý jeho děda žil na Slovensku a měl dokonce i prý docela rád Němce... Tudíž jsme si říkali ideální reportér... Jenže už o půli volala policie, že Gunter jen tak nedorazí. A tak nás napadlo jediné - vyslali jsme k bráně naši kolegyni Hanku a ta s diktafonem požádala několik odcházejích fanoušků o jejich pohled na zápas. Tady jsou některé reakce z obou táborů:

Ján Chalupka: ja som úplne v tranze (dále raději přeložíme ze slovenštiny) - viděli jste ten náš první gól? to byla fantazie. Penksa obral toho němčoura o balon a hned to předal Šavolovi. Na toho se sice vrhnul Dannhasen, ale Šavol udělal Zidanovku a najednou byl ve středu hřiště sám. Viděl volného Duriše a ten nádherně mezi obránci posunul k Nepelovi a ten už sám před brankářem nezaváhal. no to byla krása... co to povídá, odstrčil od diktafonu Chalupku Horst (příjmení říct nechtěl): kdyby ten blb Czakalla zas nemachroval a neztratil zbytečně ten balón s tím slovákem... víte co, já ho nemám rád. on byl dobrý střelec, ale myslím, že v těch Ratíškovicích už hraje dlouho. jo je tam hvězda, v lize dal tuším nějakých 140 gólů, ale stouplo mu to do hlavy, taky už není nejrychlejší... a vedle stojící Manfred Klinsman dodává: A tak dostali góla, to se stává, ale my mohli dostat daleko víc gólů... ten jejich Nepela šel těsně před tou penaltou sám na brankáře... pak ta penalta. to mohlo být 3:0 po půlhodině. včera v novinach sice psali, že naše obrana je celkem slabá, ale až tak... A do třetice ještě názor německého fanouška Freda Neuera: Vy se jmenujete Hanka? A nechtěla byste za mnou přijet domů? Mám pěkný barák a velký sklep?... pardon... tento názor mažeme, pak Neuer dodal: všechno to dovršilo vyloučení Dannhausena, potom už v tom středu jsme strašně hořeli a já se modlil, aby už to rozhodčí písknul. A na závěr ještě všeříkající názor hloučku slovenských rozjařených fanoušků - dnes v noci potečie slivovica plným prúdom

Marcovan

První půle a fajront

Být Barrishem, trenérem Skotů, asi by už mě odnášeli, nervy má člověk jen jedny. A nejde tak o samotný zápas mezi jeho svěřenci a Dány, jako spíš, že mi jejich počínání evokuje jeden nehezký zážitek ze soboty…

Člověk se pomalu nestačí dostavit do hloučku fanoušků, zvednout šálu, párkrát zapět povzbuzující chorál a už je hotovo. Ano, stačí půlhodinka hry a na světelné tabuli svítí stav 0:3, vlastní hráči si vyložili pojem „žrát trávu“ po svém a na place se skutečně a jen pásli. Ale abych nekřivdil všem, Craig Beattie, evidentní vůdce neposlušného stáda, měl snahu své zbylé popohnat a za celý zápas nahltal nejvíce metrů.

Dánům však ani jeho počínání nepřekazilo veselou zábavu a jako mouchy neustále otravovali Urquarta, celkově na něj vyslali sedmnáct střel, a ten tak musel do poločasové pauzy rozplétat míč ze sítě nakonec pětkrát, dokonce si jej vychutnal, i jinak profesí obránce, Ogstrup. Víceméně nebylo, co řešit. Dánskou jízdu by už nezmírnil ani hlavní sudí utkání Break Random.

Přesto byly zaznamenány prazvláštní zvuky z obou šaten. V dánské už snad bouchaly bublinky, ve skotské nejspíš saze. A to výše zmíněného trenéra.

Své si vzal k srdci v tu chvíli možná jediný britský býk, střídající Vincent Donolly. Výrazně oživil dění, když se nachomýtl ke třem gólovým situacím, z toho dvakrát spíše neslavil osobní zadostiučinění: "Přístě bych prosil od začátku, tjenéje!" Jenže hned po první, tehdy ještě čestné, trefě v podání Burnse, se prosadil i poslední nastoupivší severský forvard Hartmann a nedovolil soupeři ani přivonět ke sladké vůni výhry. Paradoxně má tento útočník ve statistickém zápise nulu v kolonce zvládnutých soubojů, ale když to lepí…

Dánové se tímto výrazným vítězství přihlásili a postup do vyřazovací fáze, za což vděčí i mj. vyhlášenému hráči zápasu Andersi Ogstrupovi, jenž vstřelil svůj první gól v reprezentačním trikotu, celkově jeho kariéra čítá již 3 zářezy, což na brejkového stopera není marné.

YuriKGbp

Jeden z velkých favoritů padl

Požádali jsem záložníka ruského týmu Borise Keligova, zda-li by nám neposlal takový sumář svého pondělního dne. Boris hraje v Torpedu a v ruském týmu hraje na levé straně zálohy. V pondělí pak odehrál za reprezentaci svůj 24. zápas.

Ráno - asistent Krekman nás vyhání na rozcvičku, vede mne i v klubu, tak ví, že nesnáším dělat kliky a přesto mne nutí jich udělat padesát. Ach jo, už aby byl zápas. Dopoledne si na chvíli ještě čutneme s pár hráči fotbálek. Hraji s dvojčaty Nemovými, nikdy nevím, který je Anton a který Vitaly, jedině, když se usmějí to poznám, Vitaly má totiž tři zlaté zuby. Ale zpět k zápasu. Po obědě máme taktickou poradu, kterou vede hlavní bos CAHIČ. Říká, že večer proti Řekům jsme pro všechny favority, ale že chce vidět, jak makáme, že je to vstup do turnaje a takové ty řeči. Pak říká, že to docela střílí tomu Aloneftisovi, tak ať si dávají v obraně pozor. Kluci z Koutů, co hrajou spolu v obraně tady i v klubu se smějí, že je to v pohodě. Tak uvidíme večer. Zápas začíná a já se dotknu balónu už ve 2. minutě, vyhraju souboj, což je vždycky dobré. Proti mne hraje Nikolaidis a myslím, že jsem lepší fotbalista než on, což dokazuji hned v dalších 6 soubojích za sebou s ním, všechny vyhraji, jednou mě fauluje. Ale mezitím Davydov udělal v 18. minutě neuvěřitelnou hrubku a pustil do šance toho Aloneftise, co o něm mluvil trenér a je z toho gól. To si to zítra na pozápasovém hodnocení slízne, hlavně že se o tom mluvilo asi dvacet minut. No nevadí, jsme lepší, to otočíme. Ale blíží se půlka a furt je to 0:1. Naši útočníci mají mraky střel, ale všechno pálí vedle. A aby toho nebylo málo, těsně před pauzou dostáváme druhý gól. To mě potěš. To bude přestávka. A taky je... CAHIČ řve a kope do všech košů, co jsou v šatně. Pak se uklidní a chce po nás minimálně remízu. Nemov (ten s těmi zlatými zuby) jde ze hřiště, nemůže se divit, šance měl, ale vůbec netrefil branku. Na trávníku vidím proti sobě nového soupeře, Nikolaidis se mnou prohrál skoro všechny souboje, tak přišel místo něho Ioannidis, to je takový podobný typ. Za poločas spolu svedeme asi 9 soubojů a v 6 jsem úspěšný, většino to jsou dlouhé balony a on neumí moc hlavičkovat. No ale k dění na hřišti. Po rohu se nám podařilo snížit, střídající Sholkhov hlavou. A máme i další šance, ale co je schopný zazdít takový Fomenko, to je hrůza. Nedá ani penaltu, nějak mu narostl v té Uruguayi hřebínek. Pár minut do konce a všichni věříme, že srovnáme. Jenže Davydov má dnes svůj den, fauluje těsně před vápnem a Řekové dávají třetího... a je to v pérdeli... zítra se fakt netěším na rozcvičku, to bude kliků...

Marcovan

Hélio Piedade hrdinou Portugalska

Italové před šampionátem moc toužili po návratu mezi nejlepší týmy Evropy. A první zápas ukázal, že cesta to může být ještě dlouhá...

Portugalci na úvod ME zvolili sázku na útok. Rozestavení 3-4-3 mluví za vše. Italové vsadili na klasické rozestavení 4-4-2. Portugalci vletěli do utkání jako uragán a Italy doslova zaskočili. Už ve 4.minutě se radoval z golu portugalský Hélio Piedade, kdy překrásnou střelou z 30 metrů zaskočil golmana „Squadry Azzury“, který sotva dojedl pizzu a už lovil míč ze své sítě. Hélio Piedade přidal ve 14.minutě svůj druhý gol a trenér Italů Džej Džej Ferguson nevěřil vlastním očím. Golman Fabrizio Ancelotti ještě nechytil ani střelu a už 2x lovil míč z vlastní sítě. Italové se po zbytek poločasu snažili něčím překvapit a dostali se k pár střelám, ale pro jejich smůlu se ani jedna nevešla mezi 3 tyče, a tak se muselo po poločase střídat. Italové se svůj tlak z konce prvního poločasu přenesli do poločasu druhého a karta jakoby se začínala obracet. Portugalci se horko těžko dostávali ze své poloviny, a tak přišel trest v podobě dosti sporně nařízené penalty. Portugalci protestovali, že k faulu došlo ještě před vápnem, nicméně rozhodčí byl nekompromisní a ukázal na penaltový puntík. Pravda se ukázala najevo, Giorgio Selleri penaltu nekopl vůbec špatně, ale dnes kouzelný Fábio Montenegro penaltu chytil a sklidil potlesk. V 62.minutě se schylovalo k dramatu, když trenér Italů jasnými gesty poslal hned 7 hráčů do vápna na roh. Italové v přesile míč procpali Montenegrovi za záda, a tak se po pouhých 2 minutách na hřišti mohl Lorenzini radovat ze snížení. Jenže v 73.minutě opět jakoby se znovuzrodil Hélio Piedade a dovršil svůj hattrick a zároveň zatloukl Italům poslední hřebíček do rakve a upravil tak skore na 3:1. Italové se ještě snažili s výsledkem něco udělat, ale Fábio Montenegro byl dnes prostě neprůstřelný. Portugalci ještě mohli navýšit skore, když v 84.minutě Chaves kopal penaltu, ale gol z toho nebyl, a tak konečné skore zápasu je 3:1. Piedade a Montenegro předvedli opravdu obdivuhodný výkon

Filip Mýdlo